Naším nejznámějším a nejpopulárnějším zápasníkem byl Gustav Frištenský (1879-1957)
Zápasníci OT: Hanka, Ivan, Vladan (Hroch), Tomáš, Šmudla
Zapsal Tomáš, komentoval Vladan.
Přípravu na náš boj se šiframi jsme zasvětili letnímu luštění Bezvíček. Bylo to milé zpestření prázdninového lenošení. Ve skutečnosti luštil vlastně jen Šmudla. A taky Vladan, který občas posílal poněkud zmatené sms z dovolené v Bulharsku. Původně jsme si mysleli, že Vladan chytil úžeh nebo že se začíná přizpůsobovat odlišnému kroucení hlavou než nám došlo, že posílá řešení. I tak byl úspěšnější Šmudla a my jsme získali plný počet bodů do hry. Nakonec jsem měl v tom Bulharsku mnohem víc času, než bych měl v Praze. Škoda jen, že jsem neměl tiskárnu a připojení k internetu odhalil až ve čtvrtek. Na rozdíl od většiny ostatních jsme řešní nechali vždy pěkně uzrát. Některé týmy končily ještě než my jsme začali. To, že obdobně to bude vypadat i v terénu jsme neočekávali, ale nepředbíhejme.
Asi týden před bojem jsme doladili sestavu. Dívčí část (Hanka) byla nazvána Sluníčko (holt paměť na jména nepatří k Vladanovým přednostem), což si Šmudla mylně vyložil, že jde o jeho děvče, které bere s sebou. K Hrochově nelibosti nakonec vyrážíme dvěma auty místo drahým, ale ekologickým vlakem. Loni jsme kvůli vidině 100km dlouhé cesty zpět končili o 3 hodiny dříve a to, že jsem usnul až po vystoupení z auta, považuji za malý zázrak. Letos jsem to absolvovat podruhé nechtěl a výlet vlakem jsem si chtěl užít. Po cestě pilně studujeme Sirky a spekulujeme, jak obě děvy zapojit do hry. Nápad, že by „přítel na telefonu“ byl přítomen družstvu a jen neluštil nakonec padá – Šmudlovo děvče bude v Novém městě dobrovolně hlídkovat v autě. Ze sirek chápeme asociace, něco - nejspíš zápasy Slávie - luštit odzadu, nějaký výběr nejlepšího a **CENSORED** MFF. Kromě toho jsme si vyplnili sudoku kvíz, zopakovali RSA a PLAYFAIR. Křížům jsme se kupodivu nevěnovali a kapitolu 2 nespojili s TManuálem. Dali jsme si závazek při každém záseku studovat sirky ... abychom nedopadli jako loni s totální nápovědou na skokanu zeleném.
Přicházíme spolu s ostatními zápasníky na první kolbiště. Provokativně tu visí slovo „Svině“, což si vykládáme všelijak. Od autorů visícího slova obdržíme obálku a jdeme pokračovat v letním lenošení. na místní zarostlé lesní hřiště. Hroch měl sice drobné problémy s pojmenováním členů vlastního týmu, ale to mu nebrání tu a tam vyřknout narážky na soupeře, které zná dokonale (nebo aspoň to, na které šifře kdy skončili).
Po rozlepení obálek známe velmi brzy princip kouzelníka ze Sirek, jen to správné slovo ne a ne přijít. Když se pomalu zvedá první tým (jmenoval se nějak BRATISLAVAHORY nebo tak nějak – takové detaily uchovává Hroch) nedá nám to a Hanka nabízí společné slovo – PIVO. Dosti ji svedlo to, že jsem ukazoval PI jakožto dvojici s nádhrnými bigramy po celé délce pásků. Takových dvojic tam až tak moc nebylo. Že nás to nenapadlo dřív, mohli jsme být v čele. Hravě dáváme řešení někam ke Špimberku a jdeme mezi prvními. Já jsem osobně s tímto řešením problém neměl žádný neb pivo vidím ve všem. Ivan trošku remcal, že to není úplně ono. Mám pocit, že nejvíc jsem remcal já. Při odchodu ještě mineme slovo „KRIZE“, které k pivu nejde ani mně. Tak jsme na základně nechali Šmudlu, který šifru v klidu doluštil. Při cestě jsme se nenechali mýlit tou hrstkou prvních týmů směřujících k Velrybě (že by to souviselo se Starcem, kterého nám Šmudla sděluje telefonicky?) a od domorodců zjišťujeme, kde je tu nějaká železná tyč. Na skutečné místo dvojky tak jdeme až s davem a brzy chápeme, že nebudeme patřit k nasazeným týmům. Tady mne jen mrzí to, že jsem nezůstal se Šmudlou, ve dvou bychom to dali určitě mnohem rychleji (zvláště když už byly 2 samohlásky vyloučeny).
Ani se neusazujeme a známe banální zjištění. Součet čísel nahoře odpovídá počtu číslic dole. Tak si přepisujeme jednotlivé sekvence – a nic. Zvláštní shluky jedniček, nul a pětek dávají různé možnosti. Asi nejdál jsem dospěl s tím, že by mohlo jít o záznamy tahů: jednička – rovný tah, pětka – obloukový tah a nula – zvednutí pera. Přepisuji nejednoznačnou abecedu a přiřazuji písmenům sady číslic. Něco z toho vzniklo, ale ani trochu to neodpovídalo potenciálním cílům. Po čase už je skoro jasné, kam máme jít, ale pořád to nemůžeme dát. Jak je mým špatným zvykem, po 20 minutách, kdy mi dojdou nápady a Šmudla se již rozehřívá, hledám, čím užitečným bych vyplnil čas. Rozevřu bezvíček v tušení, že pomocné body se ještě hodit budou a začnu se věnovat řekám. Přinejmenším si najdu perfektní hašování jejich jmen (nějaku dobu jsem jich měl 33 a to se mi vážně nezdálo). Nicméně ani po další hodině Šmudla nepřichází s řešením a vypadá to špatně. Bohužel první krok rozdělení na úseky nebyl potvrzen a zkoušeli jsme provádět s délkami úseků i jiné psí kusy, navíc jsme je zkoušeli kvůli sirkám rozsekávat i odzadu. Podobně jako vedle luštící Mírový tým voláme o nápovědu. Před voláním nápovědy jsme se dohodli, že pokud nám řeknou, že součet první řady je roven délce druhé, řekneme si rovnou o řešení. Povídají něco o řeckém písmenku SIGMA a N.Bohužel k dekódování vzkazu došlo současně se zavěšením, takže jsme zase museli čekat než se nám podaří dovolat. A podobně jako sousední Šišli mišli se skřípěním zubů voláme o záchranu. Snaha z Bezvíčku je vniveč.
Vyzvedávám potupně třetí šifru na náhradním stanovišti a běžím zpět k ostatním. Ti si zatím užívají čtením Novoměstské části Bezvíček. Vladan se vrhá na ŘEKY, Šmudla rozebírá kostičky a zbytek analyzuje Ivan s Hankou. Při mém příchodu už je skoro doluštěno. Jenom já nemám ještě úplné řešení trojky a trapně blekotám něco o shodách počtu znaků v písmenech a že by se to mělo vepsat. Tak to kluci vypisují a pokládají vedle sebe. Za chvíli aplikujeme VYLUSTENI a vyrážíme krátce po rusofilech od Zlína. Mohli jsme být mnohem rychlejší, kdybychom šifru nejprve vyluštili. My jsme začali vypisováním všech písmenek na čtverečkovaný papír, ačkoli dle frekvence použitých písmen bylo jasné, že nemáme použít celou abecedu ale pouze nějaké klíčové slovo. Sice jsem to konstatoval, ale na mé „Já mám housera“ jsem dostal odpověď „Nesimuluj, táhni“ když jsem konečně písmenka vyplnil, směl jsem si prohlédnout zadání a mohli jsme pokračovat VYLUSTENIm. Ale v porovnání se záseky je drobné zanedbání optimalizací naprosto nepodstatné.
Po cestě prohlížíme Cimrmanovu stopu. Její velikost je vskutku úctyhodná. Tento velikán by se nám hodil do týmu. Ivan nasazuje tmavé brýle proti zapadajícímu slunci. Šmudla zase nasazuje povolenou GPS. A tak si svorně vykračujeme vstříc dalšímu zákysu. Šmudla vybaven nejmodernější technikou vyzvedává zadání a my zatím sondujeme místní hospodu. Čas se nachýlil, měli bychom chvilku pobýt v restauračním zařízení.
Leč ouha. Dobře vypadající hospůdka je údajně obsazena, a to nikoli pro naši akci. Divné. Letmo nahlížíme do papíru od orgů a po zjištění, že heslo PIVO na text nefunguje se zhnuseně odvracíme. Tady luštit nebudeme. Zjišťujeme, kde je otevřena nejbližší hospoda. Je to sotva dva kiláky. A možná by se tudy mohlo jít i dál. Vyrážíme.
Penzion U Martina nám vlévá nových sil do žil. V podobě rozličných tekutin a poživatin. Také postupem času objevujeme písmenka alfabety. Už předtím jsem naznačoval, že nápověda na 2 neměla obsahovat Řecké písmeno, ale nějakou narážku na Řím, ale Vám naznačit nestačí. Vladan, který už nějakou dobu luští logickou hádanku se vyčítavě ohlíží: „Neříkám vám to? Pořád luštím ty ŘEKY?“ A také nám mohlo dojít, že nápovědy jsou o dvě šifry šoupnuté a naše SIGMA ze dvojky funguje vlastně jako nápověda až tady. Nic naplat. Ještě stojí za zmínku, že po Šmudlově odhalení skrývaček ještě snad půl hodiny luštíme v hospodě, až když zavírají, opouštím řeky kvůli Řekům a oznamuji způsob interpretace nalezených písmen. Pak již chybějící skrývačky dohledáváme v rychlém tempu a vyrážíme.Vracíme se kolem macešské hospody ve Studnici podívat se na zoubek dalšímu zadání.
Vyzvedáváme šifru a nenápadně se suneme dál. Usedáme za dalším rozcestníkem. Hroch měl tu čest seznámit se se zadáním jako první a přijít na kloub postupu mu netrvalo dlouho. Pěkně si tak kolektivně polušťujeme, když jde kolem nějaký zoufalý tým, hledající pětku. Nenápadně sondují, jestli je stanoviště poblíž. My zase sondujeme, jestli mají doluštěno předchozí zadání. Svěřují se nám se svým řešením „KŘIŽOVATKA BŘEZINKY“. Ptáme se: „To je všechno?“. Oni na to: „No – ještě tu máme jedno BONUSOVÉ písmenko B“. Tak je nešetříme: „Aha, tak to ještě nemáte doluštěno“. A věnujeme se svému byznysu.
Naštěstí máme docela brzy skoro všechno hotovo (chybí jen tři kombinace: noční hry s narušenou tradicí - čerchované čáry; dům s parohy a brněním - spojovací zařízení; vozidlo za křížem - mrtvola ve studni) a zvedáme se. Jenže – který brod vlastně hledat. Podle mapy to mohou být až čtyři různá místa. Bereme to dost oklikou k „brodu“ na žluté. Tam ale nic není, tak zkoušíme ten vyšší brod. Po chvíli hledání v temném lese máme zadání.BTW: Princip šifry - odčítání tajenek byl odhalen, to že jsme nenašli 3 dvojice tajenek nepovažuji za haluzení.
Chvíli se ještě dohledáváme . Pak na ostatní vytáhnu kus hadru. Jsou na něm nějaká písmenka, která podrobujeme analýze. Frekvenčně by z toho mohl být docela smysluplný text. Divné tam je jenom to X a samotné Y. Něco s tím uděláme. Opisujeme si text a přitom říkáme, kde a jak byl uložen. „Cože? V nepromokavém obalu? To musíme vyprat.“ Spíš ze srandy navrhuji Ivanovi, ať s tím skočí k potoku. „Netřeba.“ Sděluje Vladan a vytahuje butylku s vodou. Namítám, že jsme na seriózní šifrovačce a podobné srandičky bych očekával na Osudu nebo Matrixu. Než se stihnu rozkoukat je už hadr mokrý. Zoufale se dívám na rozpíjející se písmenka.
Asi po minutě se vracíme k plátnu. Vidět jsou už jen některá písmenka. Tak přece. Výskáme a balíme se zas o dům dál.Text jsme měli opsaný, takže o nic nešlo.
Noční přesun k Poutníkovi se docela povedl. Moc nekufrujeme. Až u samotné skály máme v noci trochu problémy. Nakonec máme Poutníka, ale zprávu dohledáváme se Šmudlou. Já lezu nahoru a Šmudla prohledává okolí. Výstup na Poutníka se mi nezdá příliš bezpečný, ale přesto lezu pořád výš. Naštěstí má Šmudla větší štěstí.
Zadání obsahuje sekvence koleček různé velikosti. Morseovka ještě nebyla, tak ji tam snad nějak narveme. Ale naštěstí si všímáme i hranatých koleček a už sypeme z peněženek drobné. Vypadá to, že pracně zchraňovanou pětistovku z nápovědy v testu ze Svíček asi nepoužijeme. Řešení rovnou čteme: „POD MEDLOVSKÝM“. To vypadá nadějně. Co je dál? „LYN …“. „To je nějaká blbost. Zkus to znovu.“ Pohledem do mapy však nacházíme správné stanoviště i přesné určení a jdeme.
Jsme uprostřed lesa. Mlýn se neukázal být útulným stavením, ale jen rozcestníkem. Začíná být čím dál větší zima. Nad červenobílým obdélníčkem zkoušíme leccos. Nejvíc to ukazuje na zápas Slavie a Sparty ze Sirek. Ale tam šlo o fotbal a toto ukazuje spíš na hokej, protože výsledky jsou i dvoubodové. Nebo to můžou být skutečné góly …
Kolem čtvrté ranní je zima a vlhko už těžko snesitelné. Vzpomínám si, že jsme nedaleko jezdili s rodiči na rekreace ROH. Tak se kousek posouváme a máme štěstí. Recepce hotelu Medlov je otevřena non-stop a milá recepční nás vítá: „Á, vy jste od těch Svíček.“ Jak se ukázalo, tohoto zázemí využívaly týmy po celou noc. Poslední odešli chvíli před naším příchodem. My si rozkládáme sezení a ležení a brzy zjišťujeme zajímavou věc. Nad šifrou přemýšlíme tak usilovně, že nás probouzí až ranní uklizečka. Já jsem mezitím usínal nad řekami, dokud jsem nenarazil na spor. Bohužel jsem si nedělal evidenci historie získávání faktů, takže jsem nebyl schopen zjistit, kde nastala chyba. Chtělo to větší pečlivost. Té ale nejsem uprostřed noci schopen. Pomocné body za řeky nebudou, můžu se věnovat svíčkám. Shodujeme se, že když šifra odolala i tak usilovnému náporu, musíme volat pro nápovědu.
Ihned po nápovědě konstatuji, že „význam mají jen nenuly“. Ve hře zústávají tlusté čáry a Šmudla brzy zkouší tlačítka telefonu. Neúspěšně. Ale je na dobré cestě. Tak rozkládá písmenka jinak než jsou na klávesnici mobilu a zapojuje i písmenko CH. Máme řešení. Hroch říká, že jsou to vlastně Tři kříže, takže ty písničky už vlastně nebudeme potřebovat. Ještě později zjišťujeme, že to byl vlastně Polský kříž z kapitoly 2 Manuálu Tmou (tedy z kapitoly, kterou jsme odhalily v testu Sirek, ale při obědě před hrou neprostudovali dostatečně).
Nad ránem jsme se vymotali z recepce a diskutovali o těch křížích. Minuli jsme odbočku na zelenou, tak jsme si to zpestřili malou zacházkou. Ale pak už rázujeme do Vlachovic a na Bílou skálu. Mapě ještě nevěřím natolik, abych to střihnul kolem hřiště, tak odbočím až u naučné stezky. Trefuju skálu prakticky napoprvé a k ostatním se vracím s klikatým zadáním.
Mám pro ně několik zjištění. Červené a zelené body nemají žádný význam na mapě (při prosvětlení). Taky asi nejde o morseovku. A konečně: ta červená a zelená na jednom místě by klidně mohlo být O. Tím jsem svou misi splnil a ulehám řešit trudomyslnou úlohu. Šmudla přebírá bezvíčkovou štafetu a věnuje se kostičkám. Já použiju již poněkolikáté tužku a tvrdé desky z know-how Scientific approachů které letos nahradily fixy a euroobaly a obkresluji pouze od zelené po červenou, kde čáry dávají rozumný smysl. Roztržené ch jasně naznačuje, že bude potřeba posouvat. Za chvíli se však za nadšení ostatních zvedáme. Míříme k dalšímu stanovišti, které sídlí u BONUSOVÉHO písmenka.
Bereme zadání desítky a přemisťujeme se k turniketu. Času je ještě relativně dost na to, abychom se pokusili o finále. Bodočasu bylo přesně tolik, že jsme si nemohli dovolit taktickou záchranu ani nápovědu. Pravděpodobnost říká, že bez odhalení principu šifry je záchrana efektivnější. Stav konta – 4 naznačuje, že musíme provětrat i zavrhované úlohy z Novoměstské části. Po příchodu na Turniket začínáme se slovní loterií. Je tu docela dost týmů a i přes různé záseky jsme asi v polovině startovního pole.
V loterii nám štěstí moc nepřeje, zato se Šmudla dobral výsledku u kostiček. Řešení Šmudla kreslil. Lepením kostiček jsme se nezabývali. Hanka s Ivanem přemýšlí o Memorice, Vladan oprašuje Řeky. Kdepak, Hanka s Ivanem odmítali s Memorikou cokli dělat. To se přece normální matfyzák nemůže naučit. Tak možná budoucí lékař. A řeky, ty jsem už vzdal na 8. A já zkouším napasovat úhly na míč proti Trudomyslnosti. Mezitím posíláme vždy nové slovo do osudí a taky ta slova zkoušíme vybrat co nejzodpovědněji. Přicházíme na princip vyřazování. Ze čtveřic bereme vždy jedno, které nejmíň odpovídá ostatním a postupuje do semifinále na řádcích Abecední pořadí potvrzené oznámenou chybou zadání je výmluvné, přesto musím prosit orga (tím nemyslím Toma Hanžla), aby vysvětloval řešení šifry 10 potišeji..Pak je finále z řádkových vítězů. Navíc se ke konci snažíme vybírat tak, aby abecední pořadí platilo i pro kvalifikované čtveřice v dalších fázích. To už vychází pravděpodobnostně efektivněji než nápověda, bohužel člověk nemusí v loterii vždycky vyhrát. Princip dobrý, ale přesmyčky neodhalujeme, tak to vzdáváme. Nevzdáváme! Hezky jsme si nechali vypršet čas.
Na Svíčkách jsme ani letos neoslnili. Zahráli jsme si dobře a prošli se po pěkné krajině. Našlapali jsme asi 40 km a v pohodovém rozložení jsme vyrazili ku svým domovům. Nakonec jsem risknul i zpáteční jízdu Tomášovým autem. Naštěstí se podařilo přesvědčit jej, že není žádnou potupou jít se naobědvat. Po obědě už jsem pocit, že brzdí o vteřinu později než chce, neměl, takže jsem se ani moc nebál. Přesto bych raději na šifrovačky jezdil vlakem.
Jo a moje zhodnocení ... hrozně rád bych se řídil Martininou radou ... dojděte co nejdál za světla ... bohužel, je to můj třetí start na Svíčkách a potřetí jsem se zasek na jedné z prvních šifer ... Chtěl jsem si s sebou vzít Šifry a hry s nimi a Tmanuál, ale nějak k tomu nedošlo. Nemohu než konstatovat, že návod na řešení 2 je v prvním z nich popsán, i šev za Nordkapp si zasloužil důsledné porovnání při prvním čtení. Ale padla tma a to se luští špatně. No a osmička ... šifra dle standardního principu, jen zamaskovaná, bohužel pro nás, tento princip jsme zatím v žádné šifrovačce nepotkali ... šifra nebyla těžká, spíš měřila herní index, o to horší je, že maskování nás naprosto odvádělo od očekávaného postupu. Myslím, že principem šify byla krajová navigace ve čtverci 3x3 s indexací. Proč je ještě potřeba snažit se o to, aby navigace byla přesně podle konkrétního indicií rozpoznatelného standardu? S těmi Sirkami, jaké byly bych spíš očekával, že kříž bude mít rozpoložení písmen pozpátku ... Nic neříkající nápověda k dvojce měla za důsledek to, že jsme pak při záseku radši nejrv dvě hodiny prováděli marné pokusy, než bychom si o nápovědu zavolali. Na osmičce jsme tím ztratili dost. Na čtyřce to bylo plus mínus jedno. Jen bychom se pak na tribuně možná nevyhřívali, ale mrzli. To že jsme skončili v poli poražených nemění nic na tom, že se mi Svíčky opět líbily včetně formátu Bezvíčku a trasy (a to jsem si 3xlehce podvrt levý kotník a jednou pravý ... holt příště nepůjdu v teniskách) a rád se zase pokusím příští rok porazit Pra* nebo alespoň dojít v závěsu řekněme necelých 10 hodin za nimi.
Jo a hodnocení týmu ... Hanku si uvědomuju z odčítání slov a z pomoci s psacími písmenky. Ivan přispěl v první části dvojky, a hlavně nápadem s vodou. Tom se trdičně staral hlavně o navigaci a dohledávání šifer, a mám pocit, že hodně nakop Šmudlu při řešení osmičky. Já jsem to zase proflákal ... dotáhl jsem Řeky, odhalil odčítání, namočil hadr, opsal text ... vesměs to byly věci, které by udělali i ostatní, jen jsem byl trošku rychlejší. Druhým navigátorem byl Šmudla, který odedřel nejvíc luštění, po indiciích, které musel řešit sám, na něj zbylo odhalení skrývaček, vyřešení kříže a nakonec i bezvíčkové kostičky. Bavit se o řešení trojky či mincí nemá smysl. Tam byl princip jasný všem.