Sepsal Vladan, doplnili Tom, Dan, Šmudla a Pepa.
Opravil jsem semaforové Z i v naší šifrovací pomůcce. Dali jsme si závazek, nezapomenout aplikovat semafor, kdykoli si nevíme rady. Tři členové týmu pro Tmou byli jasní (já, Tom a Dan). Šmudla očekával těsně před terénní Tmou narození potomka, takže jeho účast byla nejistá. Před kvalifikací nás kontaktoval nejmenovaný Brňák, zda bychom neměli zájem o jeho služby(měli jsme, rádi poznáváme nové lidi). Tom měl v tu chvíli rozjednánu účast Pepy (společného známého - Pepovi jsem účast nadělil jako dárek k nejmenovaným kulatým narozeninám) a dlouho jsme vedli diskuse o tom, zda znalost Brna bude účastí Pepy vyvážena (a naopak s Pepou jsme vedli diskuse, jestli nebude lepší jet na přechod Roháčů nebo Nízkáčů). Nakonec jsme dali přednost Pepovi a omluvili se externistovi. Jak se ukázalo později měli jsme ještě další náhradníky ze spřátelených nekvalifikovaných týmů.
Kvalifikace probíhala o víkendu, kdy jsme byli s rodinou na kulinářských hodech. Po cestě zpět do Prahy jsme se s manželkou v 17:55 vyměnili u řízení a já se jak stahovat zadání kvalifikačních šifer přes O2 připojení. Kluci se mezitím sešli u Dana v kanceláři na (KAM) MFF. Když mi Tom mezi půl a tři čtvrtě volal jak jsem na tom, že oni vyřešili 11 a 12, oznámil jsem mu, že ještě nemám zadání a poprosil jej, zda by mi je nemohli rozkrájet na .png a vystavit někde na webu. Tím jsem zaměstnal na nějakou dobu Dana. Když jsem se končně k zadání dostal, oznámil jsem, že dle Estonska jsou 33 vlajky a 34 je pouze orientovaná množinová operace na barvách. Šmudla s Tomem ale 14 v tu chvíli dodělávali.
S 21 jsem pouze oznámil, že hlavní vedlejší jsou důležité, ale kluci to už dodělávali. S 22 a 23 jsem nepomohl vůbec. Snad Dan si častého vy všiml včas.
S 31 po kontrole a detekci klíčových slov zdůrazňoval, že je potřeba využít tvaru bludiště. V tu chvíli jsem vystupoval z auta a stejně se mi vybil notebook. Když jsem za klukama dojel, bylo již vše odevzdáno. Šmudla pak bez motivace asi po hodině doluštil 32. Rotor jsme z 13 nevykroutili a 23 jsme nedali, ač nám poslední řádek zaváněl řeckou abecedou.
Kvalifikaci jsme tak absolvovali ve třech. Pepa ještě nebyl napevno ustanoven do týmu a Vladan někde trajdal cestou ze zabíjačky. I tak jsme dosáhli na hezké 20. místo. Mnohem důležitější však bylo, že jsme schopni luštit i v menší skupině (a dokonce bez Vladana, který je jinak vůdčí luštitelskou osobností).
Dopravovali jsme se s větším počtem Pražáků na jednu z mnoha hromadných jízdenek. Naším vlakem ve 12:25 (pro pracující lid obtížně dosažitelným, ale pro pohodlný příjezd na Tmou nutným) jelo 132,5 „černých“ cestujících. Když jsme průvodčí odkázali na hromadnou jízdenku někde ve vlaku, trochu se podivovala, a když jsme ještě přidali, že ji mají Černí rackové, myslela nejdřív, že jsme černí cestující. A pak jsme ještě rozvíjeli další černé asociace z letošní Bedny a průvodčí byla naše. Po cestě zpět nám sdělila, kolik nás tam vlastně je (ta půlka byl pes). Zvolili jsme cestu jídelním vozem. Na rozdíl od části Lam a věčného Drahoše jsme tam strávili celou cestu. Pepa přistoupil v Pardubicích a ještě před Brnem padla jedna Dolská medovina. Pak už jsme celkem v klidu dorazili na místo startu. Po registraci jsme na zemi našli cizí kufrovací obálku, kterou se mi hned na druhý pokus podařilo předat organiátorům, kteří věděli o týmu kterému by se mohla hodit.
1) Škola (17:00-19:35) Nechali jsme se splést doporučením a rozmístili jsme se dva do přízemí, dva do čtvrtého patra a já do druhého s tím, že v 17:30 se sejdem u záchodků na třetím patře abychom se dohodli co dál. Opět jako každý rok jsme byli totálně neorganizovaní a nikdy jsme u záchodků nebyli v plném počtu. Dan brzy odhalil Braila (KOMISAŘ řešením nebyl, ale věděli jsme že 15 minut ještě správné řešení znát nebudeme), Šmudlovi se pomalu začal rýsovat TYRANOSAURUS. Když jsme se konečně rozdělili ne podle pater, ale podle rovin řezu, dostali jsme nápovědu o třech tajenkách. KRÁL i TYRANOSAURUS nám vyšli současně. Šmudla nám oznámil REX, současně s nápovědou o 3 písmenech. Nápověda přišla vždy v zápětí poté, co jsme se k informaci dopracovali. Tom pak dával k dobrému že si celou dobu říkal, že zná jen dva komisaře REXe a Mouléna. Možná kdyby to řekl rovnou, šli jsme čtvrt hodiny po komisaři vyzkoušet Rexe. (to by ale bylo hodně zbabělé – a navíc – vlastně to nebylo komu říci, protože se stejně všichni rozprchli) N o nic, nechtěli jsme přestřelit začátek.
2) Ulice (20:09-20:30) Tom vyzvedává řešení, my na něj čekáme pod lampou cca 200 metrů zpět. Dohledávka se úplně nevydařila protože hned u krabice luštil nějaký zmatený tým a vzhledem ke koncentraci luštitelů jsem hledal spíš reflexní vesty Orgů. Poučení z toho máme usazovat se až za šifrou. Z dlouhého textu nejprve cítím bankovky, ale Pepa s Frantou a Bóžou nesouhlasí. Nedá se nic dělat, musíme si zadání přečíst celé. Vypadá to ale, že by úloha měla mít i jiné řešení. Volíme ale cestu jistoty a překládáme si různé Jebavé, Bezejmenné, držící nad vodou a zahradní se třema růžema. Po doluštění se kousek vezeme přeplněnou tramvají. V parčíku nějakou dobu nemůžeme najít sochu, ale Tom se tentokrát osvědčil.
3) Trojúhelníky (20:48-21:10) Procházíme podchodem, nacházíme podloubí vhodné k luštění. Odhalujeme rozdělení na souvislé oblasti obsahující vždy 3 tečky. Tečky tvoří přímo shodné trojúhelníky. Nejpřirozenější interpretace je ztotožnit dle shodnosti. Dan si chce zadání lépe prohlédnout a dvě vlnky pod sebou jej nepřesvědčují o správnosti postupu. Tom se Šmudlou mne ale svým zadáním podpoří. Brzy obtáhneme tlusté čáry a vyrážíme k bazénu. Tvrdé průsvitné podložky pro psaní tužkou se opět osvědčily.
4) Hnusná pasta (21:23-23:15) Zubní pasta nás nenechává na pochybách. Uzávěr nejde otevřít silou, zato jde otevřít větší silou a nacházíme 1/3. Obsah vymačkávám do kelímku společně s 2/3. (trochu zklamáním bylo, že vymačkávaná pasta je stále stejná – žádná morseovka) Tom mezitím pastu ochutná a málem nás pozvrací se slovy ta je ale hnusná. Ostatní tím od stejného experimentu odrazuje to samozřejmě nebyl záměr, ale prostá reakce na nezvyklou chuť. Já se Šmudlou posouváme betu dle barevné floury a Pepa odlepuje schéma s 3/3. Tom nás opět svede na zcestí, když interpretuje zprávu tak, že když budeme důkladně čistit, dopracujeme se k heslu 2/3. Takže se pokoušíme se Šmudlou dělat všelijaké kusy abychom dostali čemu se rovná gamma přičemž používáme 2/3 jako nápovědu. S výpočetní technikou by slepé větve byly zavrženy dříve, přesto nelituji, že jsme ji nebrali. Mezitím Tom, Dan a Pepa vyřešili alfu. Nejprve jsme měli pocit, že vyjde krásná LAVKA LESNA, ale místo jednoho A nám přes několik kontrol vycházelo N podle všeho to byl fakt překlep, který nás stál další hodinu a půl dolušťování gamy. Začalo pršet, a my se jali měnit stanoviště. Nakonec jsme skončili v blízké benzínce, dali si tam čaj a bagety. Měli jsme již dávno vyrazit do Lesné. Nakonec jsem se rozhodl pořádně 3/3 analyzovat a slovo příchutí mne praštilo do očí asi po sedmdesátém čtení (... odmocněte a vydělte dvěma). Pak už to bylo. Dlužno říci, že to, že pasta je slaná jsem si od začátku uvědomoval.
5) Přísloví (23:56-00:35) Pátá šifra byla evidentně průchozí. Poznali jsme to podle toho, že u lávky (ze které se vyklubal most) jsme potkali jediný tým. Aha, tak ne, problém je v tom, že dlouho očekávané upřesnění nám nepomohlo. Na mapě podle které jsme šli lávka u Lidlu nebyla t.j. dlších 15 minut navíc. Na jiné mapě ale byla, takže vyrážíme vstříc naší stíhací jízdě. Začátek jsme rozhodně nepřepálili. Zatím jsme se spíše v klidu a rozvážně rozjížděli. Do reality nás vrátili až pokuřující Orgové na mostě, když jsme se zajímali o jejich bar: „To už jste nejmíň devadesátí pátí, co se na to ptají.“ Skutečnost je mnohem horší. Máme co dělat, abychom se z cca 150 místa propracovali na naše obvyklé 20-30 (až na 14. šifru nedošel kromě nás nikdo, kdo byl na tomto místě po půl jedenácté – aspoň nějaká dodatečná útěcha). Poté co nafasujeme orienťák, zakroužkuju si 1-6, napíšu popisky a rozloučím se s týmem, ať přinesou ostatní, že se sejdem na centrální ploše. Na místo srazu dorážím těsně po týmu. Obrázky mám ofoceny. Tým se mne ptá na má přísloví. Tak daleko s analýzou nejsem, ale práce nám jde rychle od ruky a brzy vyrážíme. Po cestě odhalujeme nedoluštěná přísloví a docela se tím bavíme.
6) Mnohoúhelníky (00:57-1:09) Šmudlu bolí koleno už od startu. Do schodů se mu moc nechce. Přesto vyšlape skoro až nahoru, než mu tam přineseme zadání. To že jsou na každém řádku 4 čtverce máme vzápětí, ihned poté to kontrolujeme pro trojúhelníky a upřesňujeme, že se jedná o různé permutace čtveřic. Překódováváme na čísla a píšeme si převodní tabulku (chvíli diskutujeme, zda lexmin je nejpřirozenější). Pak už jen čteme polohu dalšího stanoviště. Chvíli hledáme správný rybník, podařilo se. Tedy: nejprve hledáme stále v městských mapách a zavrhujeme nicneříkající tři nedaleké rybníčky. Pak nalézáme Dolní rybník u Popůvek. Je to pěkný flák cesty, ale nekorektní řešení to není (po vypuštění pravidla o mezní vzdálenosti mezi jednotlivými stanovišti). Pepa už vytahuje jízdní řády nočních spojů, ale pak přece jen správně interpretujeme řešení a dokonce ani nikoho neposíláme do Popůvek (třeba by tam ještě něco našel).
7) Labyrint vlastně bludiště (1:39-2:17) U bludiště dostáváme pouze jedno zadání (pravidla). Skládáme batohy a zajišťujeme je proti dešti. Přitom pravidla čteme. Pak jdeme prohlédnout bludiště, ale nejsme předem dohodnuti na strategii. Po krátkém prvotním průzkumu vybíhám pro luštící pomůcky a na poradu s týmem. Potkávám Šmudlu, který se právě dohodl s Tomem na částečné koordinaci při mapování bludiště. Přidávám se ke Šmudlovi pro lepší kontrolu. V bludišti šeptám, Mišof mi neodpovídá na pozdrav. Dodatečně mi celý tým spílá za to, že nedokážu dočíst pravidla do konce. Brzy si všímám, že tajenku čteme ve tvaru V oběhnu pár písmen, která evidentně nebyla zaznamenána přesně a vybíhám ven. Zvoní mi totiž mobil od Dana. Venku přečtu tajenku a pouštím se do úkolu nalézt v bludišti Šmudlu. Mezitím kluci namapují, kam máme jít. Šmudla vychází poměrně brzy, sbalíme se a vyrážíme. Mimo jiné s sebou bereme poloplnou láhev kofoly, o kterou evidentně již nikdo nejeví zájem. Určitě jsme se měli po 5/10 minutách sejít všichni a dohodnout se na koordinovaném postupu. Vypozorovat, že písmena jsou na zadních diagonálách stačilo k velmi rychlému přečtení. Přesné mapování nebylo potřeba. Tento docela hezký nápad nebyl zcela využit. Proto jsme se jej snažili využít později na 13-ce. Tam by jeho využití bylo docela efektní.
8) Rodokmeny (3:00-3:25) Postup na další kótu byl poměrně rychlý (no – šlo to i rychleji, ale nejsme žádní orienťáci). Na kótě byla vrcholová kniha, tak nás tam zapisuji. Přicházím s uklidňující zprávou, že už jsme se s přehledem propracovali do první stovky. . V ulici plné týmů hledáme místo k luštění, zatímco Tom běží pro zadání. Navrhuji místo pod střechou, ale tým chce luštit na dešti pod lampou. Ustupuji a chystám se vyzkoušet organizované spaní. Déšť sílí a kluci mění stanoviště. Paradoxně tak zůstávám sám na v dešti pod lampou. To mi nepřijde jako dobrý nápad a následuji tým. Tým mezitím dostává zadání. Strom není binární, ale vrcholy jsou dvou barev až na jeden vrchol extra. Některé vrcholy mají číslo, většina z nich i šipku. Dan odhaluje rodokmen, pospojování šipkami a způsob čtení z toho čiší. Zbývá jen správně určit pohlaví. Ze dvou možností kluci volí tu správnou napoprvé (doteď nechápu jak se to povedlo). Moc jsem se nevyspal.
9) Námluvy (4:29-4:55) Horší to bylo s přesunem na následující stanoviště. Tom s Pepou by šli krleš, Danovi takový postup ale nesvědčí. Šmudlu bolí koleno. Navíc jsme nenašli průchod mezi domy. Revidujeme tedy trasu a míříme pod podjezd. Některé cesty jsou ale slepé a opět se stáčíme na sever. Po prozkoumání dvou až tří slepých cest se konečně dostáváme do podchodu. Pak už postupujeme normálně. Nejspíš jsme zde měli využít informace o noční dopravě, které Pepa nosil s sebou, ale nedostali jsme se k tomu. Zbytečná ztráta při přesunu byla dobré půl hodiny – a to jistě stačilo najít ty správné schody dolů. Dva sloupce, v každém texty po 26 znacích. To nemůže být náhoda. Rozdíly v textech v prvním sloupci evidentně indexují písmenka. Co s nimi dál. Já s Danem zkoušíme shody v pravém sloupci a Šmudla (místo spaní) mezitím s Pepou vyhledávají nalezená písmenka v pravém sloupci. Druhá indexace dává SEOIKDEVETK... což nezní až tak špatně. Není to ale natolik přesvědčivé, abychom paralelně řešili z druhé strany. Po opravě O na N již je doluštěno. Šmudlovi se to zdálo lehké, já jsem ale získával podezření, že zde jsme si dost polepšili. Spousty týmů kolem cesty na následující stanoviště nás v tom utvrdily.
10) Dvojitá morseovka(5:44-5:59) U posedu vyzvedáváme morseovkové trie. Zadání nemá smysl dávat do desek. jablíčka pojmenuju rovnou v něm. Trie z naší šifrovací pomůcky se hodí. Pořadí jablíček určujeme vzápětí. Nejprve vypisuji červíky jako I a O abych se ubezpečil, že jsou nahlodání jednoznačná. Správné pořadí nemůže být dvojková soustava, do úvahy připadá pouze morseovka. Písmena budou od A, nebudou obsahovat T ale E. Tím je určeno co je tečka. My jsme na tom strávili celých 15 minut? Jo – než jste se doplazili k posedu a našli jsme místo k sezení.
11) Nahoru dolů (6:59-7:44) Pokud půjde všechno hladce, ještě stále máme šanci dojít do cíle. Zvláště, když následující kontrola je téměř za rohem. Ale u rozcestí žádné zadání v 6:25 nenacházíme. Volám Athajovi ale nemůžu se dovolat. Volám Tomovi ale vzájemně se neslyšíme. Zmiňoval jsem ať prohlédneme i rozcestník, Pepa s ním dokonce třepal a všiml si, že vydává divný zvuk. Černá značka s logem ale pozornosti unikla. Kluci hledají v mapě alternativu. Dojdeme na nejbližší rozcestník zjistit, že se jmenuje jinak (z mapy to patrné není a klidně bych ho připustil jako mapové řešení). Alespoň je u rozcestníku dobrý signál a tak mne Tom (Hanžl) ubezpečí, že je určitě vše v pořádku. U rozcestníku skutečně na druhý pokus odkaz na pařez, zásek a minutu slávy odhalíme. Do kopce se vyštrachám úplně dehydratovaný. Tom s Pepou i Danem daleko vpředu, Šmudla daleko vzadu. Kluci nám přijdou se zadáním částečně naproti. Zadání mi nic neříká. Když dorazí Šmudla, sdělíme mu pozorování. 6 symbolů, na lámání do řádků nezáleží, za každým ze 4 symbolů je buď krokodýl nebo skokan. Doplňuji tekutiny a cítím, že mi je zima. Déšť je zase nepříjemný. Vzpomínám si na předloňské rybičky a navrhuji sejít z kopce, že v této zimě nemáme šanci. Tým mne poslechne a po nějakých 300 metrech Šmudla pojmenovává 4 směry. Pojmenování krok a skok je triviálním důsledkem. Ujdeme asi ještě 50 metrů než se rozhodneme zastavit a nakreslit řešení. Pod plachtou ve stoje uprostřed cesty, ale jde to rychle. Pokračujeme dál v cestě, ale již víme kam.
12) Hodiny (8:18-8:43) Správně orientuji prostřední hodiny ale netušíme co dál. Tom nechce vytahovat mapu, která už je hodně mokrá. Pepa proto z batohu na mých zádech (luštíme po plachtou ve stoje) vytahuje mapu z roku 2003. Ověřuje, že malá ručička ukazuje poměrně přesně na určené objekty a vzápětí Pepa doplňuje i to, že velká poměrně přesně určuje vzdálenost. Určíme proto směr a vzdálenost dalšího postupu a vyrážíme.
13) Barevné kuličky (9:28-10:58) Zdravím věčné Drahoše, kteří právě odcházejí. Nemáme ale polohu stanoviště určenu zcela přesně, navíc turistické značky neodpovídají mapě z roku 2003. Tom se Šmudlou provádějí korekci a zadání tak po delším dohledávání máme. První dojmy ze zadání jsou, že opět skončíme na 13. Svačím, strojím se. Na 13x13 pasujeme bludiště. Pak si ale konečně Dan všimne smysluplného nápisu „šedé u os“. Tím má argument proti našemu pojmenování barev. Nám se ten text sice nedaří interpretovat, ale hledáme samostatné systémy v ostatních barvách. Přímky jsou jasné, stejně jako čtverečky. Brzy padne i modrá barva ač její vztah k růžové neodhalujeme. Projdeme TMOU dle vzdálenosti od středu máme brzy taky. Bez čtení nápovědy nám bylo jasné, že budeme posouvat rudé. Již bylo potřeba jen zjistit heslo. Systém fialových jsme neodhalili, ale frekvenčka žlutých a khaki jasně naznačovala, že je potřeba spojit síly dohromady. CESAR doplnit jedním fialovým písmenkem nebylo tak těžké, zvláště, když víme, jak se šifra jmenuje.
14) Fotbalisti (11:25) Pro zadání čtrnáctky utíkáme, protože tušíme, že dál už se nedostaneme. 26x26 je zřejmá nápověda. Bohužel doprovodný text nás vedl k přepočítávání jiných hovadin. Sice víme, že mezi řádky ze vyskytují délky 4x(1,2,3,4,5,6) a závěrečné PROJDI TMOU! Ale sudost jednotlivých slov jsme si explicitně neuvědomili. Zkoušel jsem aplikovat na postavičky semafor, ale ten měl být až o stanoviště dál. Tvrdil jsem, že musíme využít 1 a 2 u os, ale již nebyl čas ani motivace.
Kluci mne přesvědčili, že cíl je otevřen do 12:15, takže tam nemá smysl něco přes kilometr vyrážet. Bylo to sice do 13:00, ale spojení z Brna bylo lepší hned. Škoda, ale snad příště dorazíme do cíle regulérně. Bylo to bezva, snad kluci doplní i své zážitky už se stalo (až na Pepu). Čím dál tím víc mám pocit, že ani nemusím luštit, že to vyluští sami. Jen tak dál. Škoda těch přesunů. Šmudla, který chodil nejmíň a měl zapnuté trasování nám oznámil, že nachodil 43km. To už je vážně docela dost.
za Opravte to
Vladan
Vladan ještě opomenul popsat jinak bezvýznamnou příhodu z našeho návratu do Brna, která celkem dobře dokumentuje vnímání Tmou u různých lidí. Když jsme nasedali do šaliny, neunikli jsme pozornosti jedné rodačce s dítkem. S jasným brněnským přízvukem se ujišťovala: „Vy jste šli tu noční hru, že?“ My jsme ji přisvědčili a trochu se polekali, že je to tak poznat, když jsme jinak celkem slušní lidé. Ona však pokračovala: „A jak dopadl náš XY?“ Dodnes mně mrzí, že jsem si nepoznamenal jeho jméno, abych dotyčného hráče pozdravoval, ale pro pointu to není důležité. Milé paní jsme trpělivě vysvětlovali, že jde o náročnou hru, a že do cíle dorazí jen opravdu nejlepší, a že my jsme dost dobří a dorazili jsme dvě stanoviště před cíl a podobné plky. Když jsme vystupovali ze šaliny, paní ještě stihla poznamenat: „Ale náš XY je moc chytrý.“ Načež kdosi pohotově odpověděl: „Ale to mu stačit nemohlo.“ A my jsme se u zavírajících se dveří mohli umlátit smíchy.
A ještě na závěr polohy týmů dle herného času (příchody na stanoviště)