Reportáž týmu Opravte to
aneb
Jak si opravdu užít listopadovou noc i s Q bez ohledu na IQ
Účastníci: Angelika, Hroch, Šmudla, Tom a Radek
Kvalifikace
Skutečnost, že se vstupenky na brněnskou hru nerozdávají na ulici dodává této hře prestiž. Nám to ale trochu komplikuje sestavení týmu. Už od září víme, že se budeme muset obejít bez naší tradiční opory z USA (Helča s Standa). Stávají se
z nich alespoň testeři hry, ale pro nás to znamená hledání hráčů pro kvalifikaci i hru.
Rozhodujeme se pro kolektivní luštění v prostorách Matfyzu. K trojici Hroch, Šmudla a Tom se přidává Pepa a Ivan. Jejich obvyklý tým zase kolektivně luští v teple domova, ale podařilo se jim doplnit luštitele o další zápecníky, tak se přidávají k nám, kde mají větší šanci na samotnou hru.
V kolektivu se úlohy luští přece jen lépe než na dálku. A stejně si každý dobře zaluští.
S odstupem si z prvního levelu vybavuji docela hezkou úlohu s doplňováním názvů filmů.
Ve druhém jsme se naopak zbytečně zalekli triviální úlohy s horním pohledem na písmenka a dřeli se se slohovkou a s rotací koleček. Třetí level nás nadchnul úlohou se vzory podstatných jmen. Skvostné!!
Trochu pracná je úloha HORY, ale vlastně jde hlavně o správné zpracování všech kroků.
A vzhůru do páté úrovně.
Nějaké státy, zvláštní fonty a bílé státy na modrém podkladu. Za více než hodinu a půl padlo hodně nápadů. Výsledný Facebook však ani omylem.
Nikdo z nás totiž touto úchylkou netrpí pro nás táty od rodin facebook přišel pozdě. Povzdechneme si nad tím, že americká sekce nezapojila aspoň do kvalifikace. V USA totiž pracují přímo ve firmě s tím modrobílým logem, tak bychom měli asi větší šanci.
Před hrou
I přesto, že jsme nedotáhli poslední úlohu kvalifikace, do hry jsme se vcelku s rezervou dostali. Kvalifikoval se však i tým Lebkouni, který převzal naše kádrové rezervy Ivana a Pepu. Vznikl tak problém se sháněním členů.
Z pracovních projektů znám Angeliku z Bratislavy a slibuje mi, že se k nám přidá. Budeme tak mít mezinárodní tým. Další členem má být Hanka z Astrotábora. Ta ale týden před hrou onemocní. Ještě den před hrou to vypadá, že půjdeme ve čtyřech. Hroch vyměkne a potupně vyvěsí inzerát na fóru Tmou, ale i studentského časopisu MaM (který zastřešuji). Pak se ale přihlásí dva kluci, tak dáváme přednost domorodému Radkovi. Posilu, kterou jsem sehnal přes MaM přenechávám Můrám (Jeffovi z MaM).
Mít dva nováčky v týmu je velký závazek. Budeme se snažit jim ukázat tu pohodovou stránku šifrovaček. Také si chceme hru spíše užít, než se honit za umístěním. Tak vzhůru do toho!
1 Hra začíná
Start v parku v Lužánkách má svou tradiční atmosféru. Poznáváme se s nováčky a také několika konkurenčními týmy. Po posledním souboji na letošních mimořádně povedených Svíčkách nás zajímá, jak si povedou Zvířátka. Jdou teď bez Roberta, který nějak špatně odhadl termín Tmou a v těchto dnech doprovází maminku na pouti do Santiaga de Compostela. V parku sbíráme devět zadání. Ještě si ofotíme květinky a dáme si potvrdit nesprávnou odpověď na hádanku (1T1), kde zkoušíme TMOU. Možná by bylo zajímavé sledovat statistiku odpovědí. Odhaduji, že správné KVARTETO se začalo vyskytovat až tak po půl hodině, kdy týmy poznaly princip. A pak už bylo zbytečné se na cokoli ptát.
Vzhledem k tomu, že máme co luštit, navrhuji přesun do nějaké blízké hospody. Hroch sice namítá, že jsem se měl najíst před hrou, ale ostatní nic nenamítají kdepak, do hospody jsem se tešil, hamburger dohromady na oběd a večeři mne neuspokojoval, tak jdeme do blízké restaurace Lužánka. Je to k neuvěření, ale jsme tady jako jediní. Dáváme si výbornou večeři a taky trochu luštíme. Tato luštitelská pohoda nás neopustí po celou hru.
V rámci úvodních šifer se nenudíme a každý máme něco na práci.
Asi po hodině už máme několik úloh vyluštěných a dáváme dohromady i princip centrálního Q (i když napoprvé nám lopatka Q směřuje jinam). Devět úloh na úvod je celkem slušný ranec a ještě před nápovědami jsme po večeři a víme většinu řešení i vyplnění pavučiny.
Přesto posíláme nováčky pro nápovědy k chybějícím šifrám. Po vyluštění zůstáváme v hospodě, protože další zadání je nedaleko.
Úvodní šifry byly na zahřátí velmi povedené. Asi nejhezčí byla šifra s kohoutkem. Skutečně zahřála, i když jsme se chvíli hádali, kterým směrem je teplá.
2,3,4 Brnem
Dvojku luštíme stále v hospodě v Lužánkách. Je to ale celkem milá šifra s pozměněním zvýrazněných slov a za chvíli tak už platíme. Jedeme k pomníku Čápa pro zadání Postaviček.
Popojedeme o jednu stanici tramvají a využíváme stoly na zahrádce pivovaru. Po chvíli vytahujeme mapu a kreslíme si grafické rozložení jednotlivých ulic. Některá písmenka nám vycházejí graficky poněkud kostrbatá, ale řešení máme a popojíždíme ke Svratce. Kdybychom měli Věstonice místo Brna, nebyla by ta písmena tak zhulená, naštěstí jsem tam ale BAKALU vykoukal.
Tady dostáváme zadání kostky.
S kostkou se přesouváme do nedaleké restaurace. Objednáváme 4 Kofoly a pivo. Vrchní očividně moc nadšený není. Krychli máme za chvíli slepenou a zaznamenáváme průchod. Je tam i figurka, která nás navádí, co dál. Za chvíli máme řešení. Opavská je nedaleko a v televizi dávají zrovna přímý přenos Berdychova zápasu, tak posíláme Radka pro další zadání. Teprve po přinesení 4+ nám dochází, že to tak jednoduché nebude. Berdych prohrává s Djokovičem druhý tie-break a nám nezbývá než znovu nechávat projít figurky po trase. Někdy nám připadají tahy nejednoznačné, ale k vládci Anglie se nakonec nějak propracujeme. Opouštíme hospodu a Radek pro jistotu běží napřed. Vyzvedává zadání a informuje nás, že se stejně musíme přesunout, protože je tu autobus.
5 Mělčany
Jeden autobus jsme si nechali ujet, protože měl číslo 13. Další byl sice narvaný k prasknutí, ale měli jsme místa k sezení, tak luštíme číselnou křížovku. Větší část máme hotovou už cestou, tak si v Mělčanech jdeme jenom doluštit zbytek k blízkému stavení. Sotva dosedáme, přichází k nám jakási temná postava. Jak později zjišťujeme, drží za zády pistoli a ptá se:
„Co tady děláte?“
Když mu vysvětlíme, že nejsme ani běženci, ani uprchlíci z vězení a ani žádná podezřelá individua, schovává kvér a moc se omlouvá:
„Já su Honza. Mám tu výborné víno. Nedáte si?“
Když donesl první sedmičku, koštujeme spíš tak, abychom neurazili. Asi to musel být agent konkurenčních týmů, protože odrovnal morálku většiny týmu. Luští už jen abstinující část týmu. O to horší (či snad spíš lepší) je to s ostatními. U další sedmičky se naštěstí podaří najít řešení. K téhle šifře mám zásadní výhradu. Od určitého věku je vážně problém číst za šera takhle mikroskopickou legendu. Nakonec tu legendu nějak luštíme, vyplnění čísel většinou až takový problém není. Jen stupňů, máme 360 a tak nám místo Y vychází Z. Bohužel zrovna u křížení tajenek, takže najít korekci chvíli trvá. Když nám z rukou dochází, že půjde o zpětný překlad, je princ jasný a korigujeme. Luštil jsem jen s Angelikou, museli jsme spěchat, pokud by se propili ke třetí flašce, už by asi nemělo smysl pokračovat.
S díky odmítáme další flašku na cestu.
V rozjařené náladě jdeme těsně kolem Veselého kopce a je nám fajn.
6,7,8 Dolní Kounice
U Svatého Antonína nasáváme magickou atmosféru křížové cesty. Od počátku je vcelku jasné, jak se bude řešení číst, takže jde hlavně o správné zaznamenání postaviček. Na druhém zastavení je nějaká kontrola, která nabízí slivovici a dokonce nás navádí, kde je první (přeškrtnuté) zastavení. Nechceme ale míchat slivovici s vínem, tak jdeme dál a ani se moc nesnažíme přečíst obsah prvního obrazce, který je v soukromé zahradě. Po chvíli pokračujeme k Rosa Coeli.
Kroužkovali jsme ježíše, ale fotili jsme vše, takže nebyl takový problém dokroužkovat ostatní svaté.
V klášteře na nás dopadá magická atmosféra v plné síle. Neodolal jsem a pořizuji několik nepovolených fotek. I barevnou krychli.
Ne kvůli luštění, ale kvůli snaze zachytit ty prchavé okamžiky pomíjivé krásy.
Opisujeme si obrázky na stěnách a scházíme se před vchodem. Ptám se Hrocha: „Jak ti vyšla ta krychle?“ Hroch: „Jaká krychle?“ A rychle běžel zpátky Proto je nás v týmu víc, ne? Všichni víte, že mám problémy v dohledávkách. Pak už skládáme dohromady dílčí poznatky i způsob čtení. Na krychli ze 4 kreslíme barevné čáry a nakonec interpretujeme i světové strany. Do kláštera jsem zaběh ještě dvakrát. Poprvé jsem se ubezpečoval, o graficky dobře ztvárněné interpretaci polohy kostky a podruhé s buzolou ke kostce. Když jsem se vrátil, ukázali mi šipku na plánku (kterou mezitím našli). Každopádně jsem byl velmi rád, že se nám potvrdilo naše původní otočení kostky a to že nemusíme zkoušet všechny možné orientace. Po nakreslení barviček na naruby slepenou kostku opravíme převrácené d a ze ZIBOV začne vycházet smysluplná tajenka. Moc krásné provedení, umístění a nakonec i řešení!
Máme naštěstí doluštěno (ne jak mnoho dalších!), takže zadání první části 8 vyzvedáváme ve správném rohu židovského hřbitova. Pak konvergujeme postupně až k sedmičce. Nechybí moc a šli bychom si i pro nekonečno. Nad ránem opouštíme vesnici, o níž bychom nikdy nečekali, že může hostit Tmou, ale bylo to úchvatné.
Už dorazila největší zima, Angelika odešla s Tomem pro 4 metazadání jen kvůli tomu, aby se zahřála, než se vrátili, všimli jsme si zvětšujících se počtů úhlů mnohoúhelníků s výjimkou jednoho zástupce od každého počtu úhlů. Na průsvitné desky kreslíme pohyb těchto n-úhelníků pro generace 1-2-3. Vyslovujeme hypotézu, že vznikne hrozen. Pak se ale vrácí Tom s Angelikou z procházky s metazadáními 4-5-6-7, takže místo abychom to dodělali z 1-2-3, přečteme řešení ze 7. Až pak jsem upozorněn na vzdálenosti a dopočítáváme 664. Po cestě upozorňuju na to, že možná nešlo o osmou metašifru ale o ležatoosmou metašifru a že tedy bude lepší jít rovnou na vzdálenost 600 (což navíc víme, že leží na cestě).
9,10 Moravské Bránice
Na devítce je vrcholová kniha. Vyzvedávám prezervativy od Frikulínů a zapisuji pořadí. Jsme aspoň v první stovce. Ještě je hodně času před námi, tak ještě můžeme zabojovat. Jenže realita je jiná. Poklimbáváme a písmenka BPQD nám nic kloudného neříkají. No – aspoň to, že jsou to vždy písmenka s jednou čárkou a nějakými obloučky. Zkoušíme je rovnat do sekvencí, vynechat Q atd. Pak se těsně před svítáním probudí Angelika a ptá se: „Proč je teď v označení stanoviště malé „q“. Ve chvíli, kdy máme pqbd, je řešení už prakticky hotové a chválíme Angeliku za tento zářez. Hroch pak podezřívá Orgy, že si tuto krásnou úlohu s „q“ museli schovávat několik let na tento ročník.
A mrzí mne, že chyba při řešení 7 nám neposloužila jako účinná nápověda.
Za viaduktem bereme zadání šachovnice. Sedáme si k našemu stolečku a dáváme dohromady základní pozice.
Šachové figurky máme hotové od začátku, stejně tak první řádek slov. Dává to ale nesmyslnou pozici s dvojitým matem, takže hledáme smysl ve slovech a jejich tvarech. Po několika hodinách rezignujeme.
Za deště sledujeme jen hovor místních tet konaný na dálku přes potok:
„Mařko, už něgdo volal policajty?“
„No jasně. Ale je to marné, prý to mají povolené.“
„To je hrozné. Ti policajti dneska nic neudělají. A to už to tady běhá od pěti od rána.“
„Co od pěti ... už od půl třetí. Ale já to tak nenechám. Budu si stěžovat.“
Nápady dává už asi jen Radek, Hroch je na jednu stranu rád, že nerezignoval a na druhou stranu mu vysvětluje,
proč to tak nejde.
Potíž je v tom, že první nápad byl, že budou použity asociace. Naznačoval jsem marně,
že to k ničemu jednoznačnému nemůže vést. Sestavení šachovnice jsme zpochybňovali, ale správný nápad nepřišel. Nesmyslná šachová pozice nemusela znamenat, že je šachovnice sestavena špatně. Připomněl jsem šachový volejbal z historie Tmou. Pozorování s podezřelými množnými čísly padlo, ale to, že se bylo potřeba vyhnout nešikovným koncovkám nám dochází jako potvrzení až mnohem později. Radek chtěl číst tajenku v době, kdy šachovnice nebyla sestavena.
Zkoušíme přesun proti trudomyslnosti. Sedáme asi o kilometr dál. A ejhle. Ono se dá poskládat podle abecedy každý řádek! Tím se vysvětlují i nesmyslné tvary slov a také jsou tam krásné matové pozice pro obě strany. Čteme slova z výchozích i konečných pozic. Tím bychom už vlastně měli mít řešení. Jenže jsme v euforii prohodili dvě pozice a tím jsou slova z matících pozic nesmyslná.
Zkoušíme ještě s matícími figurkami i pozicemi dělat různé posuny a také třeba mřížku, ale čas se již naplňuje. Přesouváme se na nádraží. Po cestě odhalujeme z hlavy chybu v uspořádání. Už to ale nesestavujeme (asi by padlo i správné řešení), protože vlak jede za chvíli. Úloha to byla nakonec moc pěkná. Jen nás mrzí, že jsme neodhalili dřív řazení (frekvenčku děláme obvykle hned zkraje) a pak nás mrzí přehození slov, které vedlo k jinému postavení figur.
Měli jsme přehozené e6 a e8, takže jsme měli o spoustu dalších matů v b sloupci a mat na d6 místo e6 (navíc byl km zcela mimo scénu). Je pravda, že jsme ve stříbrných stříkačkách i ořechu popelek reminiscenci na alkoholickou šifru zaznamenali, ale většina týmu měla okno...
Závěrem
Cestou do Brna se vlak hodně zaplňuje. Můj odhad, že cíl bude v Ivančicích se nepotvrzuje. Přistupují další a další týmy. Jsme příjemně unaveni. Dozvídáme se, že jsme na tom do poslední chvíle byli stejně jako konkurenční Zvířátka. Ti ale na poslední chvíli vyluštili šachy, ale nenašli zadání 11. Takže sportovně uznávám, že nás v tie-breaku předstihli podobně jako my je na Turniketu Svíček.
Dobrý pocit máme z celé noci. Šifry byly kvalitní a otestované.
Atmosféra v Kounicích je nezapomenutelná.
Svérázné bylo i zapojení místních obyvatel, kteří asi podobnou zkušenost nikdy neměli.
A hlavně se nám podařilo zapojit dva úplné nováčky a podle prvních reakcí by to nemuselo být naposledy.
Sepsal Tom (to je ten, co není na fotkách), komentoval a korigoval Hroch.